Sun

Nutně potřebuju, aby měl týden víc večerů. O dnech nemluvím, stačí mi tak dvě období od sedmi večer navíc. Protože takhle se vážně žít nedá. Soustředění, florbal, véča, véča, trénink, koncert, trénink, práce, florbal, práce. Toť stručný nástin mého problému. Naši už prý neví, jak vypadám. Jaká škoda.

Děkuju komukoliv, kdo v tom má prsty, za sluníčko. Konečně, konečně, conversky už se nemohly dočkat. A já taky ne.

Chystáte se někdo na Mumfordy? Já už nemůžu dospat!!

kabát (Pimkie), boty (Converse), džíny (Topshop), brýle (RayBan), šála (H&M)

Uka uka

Kdyby nějakého případného zájemce (a že se mě často ptáte) o studium žurnalistiky či mediálních studií na UK zajímalo, co se tam zhruba tak studuje (a že pověstí koluje nepřeberné množství), vězte, že je to docela sranda. To, že nejtěžší na té škole je otevřít dveře Hollaru (pro nezasvěcené, važí asi tunu), je pravda (pokud pomineme přijímací zkoušky). Nevyhodí vás odtud, ani když se sebevíc snažíte, pamatují si vás jménem a vyřešit tu jde všechno (jakože uplně všechno). Do hlavy si toho moc nenalijete (alespoň co se bakaláře týče), ale naučíte se základní novinářské dovednosti, které vám pak dost ulehčí start kariéry, a hlavně - získáte kontakty. A ty jsou (bohužel/ bohudík, zaleží na úhlu pohledu a vaší situaci) pro získání jakékoliv práce v médiích naprosto zásadní. Já jsem v bohudík partě a momentálně získávám zkušenosti na Kavčích horách. A je to fajn, fajn, fajnový.

Tady je pár fotek ze školního studia, kde točí zpravodajství všichni ti, co si vybrali audiovizuální specializaci.

P.S. Ano, hodně používám závorky. (A co).

P.P.S. Pořád votáčim vohoz.

Malý zimní brejnstorming

Letošní zimu jsem se chovala jako správný zimomilec, protože jsem dělala všechny zimní věci, co se v zimě dělat mají. Byla jsem lyžovat (rozuměj jezdit na snowboardu, ale u nás se tomu prostě říká lyžování). Při té příležitosti jedla Germknödel, pila Almdudler a taky Flying Hirche (ti z vás, kdo to taky zkusili, mě jistě cení za to, že mám ještě zuby). Ale lyžováním samozřejmě nekončíme, jezdila jsem taky na sáňkách (!!) a ačkoliv fantastickému sjezdu předcházel o něco méně fantastický výstup dle mého názoru (a dechu) na Mount Everest, stálo to za to. S bratrem jsme se nespokojili s trapně klasickým posezem na zadku a po dráze se řítili hlavou napřed (brácha tvořil základnu, já ležela na něm). Kromě toho, že jsme náramně pobavili okolí a rozbořili několik závějí, zdolali jsme určitě taky sáňkařský olympijský rekord, který ale k naší smůle nikdo nezaznamenal. Škoda. Ale hřeje nás u srdce. A v neposlední řadě jsme s mužem vyrazili taky na běžky, čehož jsem se po zkušenostech z loňska dost děsila. Nicméně ukázalo se, že když zvolíte správnou délku běžek (tedy míň jak dva metry) a hůlek (tedy míň jak dva metry), není to zas tak obtížné. V takovém případě totiž výrazně snížíte váš padací průměr, já to z loňských 250 stáhla asi na patnáct denně. Výlet na Jizerku jsem si tak maximálně užila (podíl na tom má samozřejmě vířivka a můj milý, nicméně běžkování prostě ujde, kór když je hezky, zkuste to, basta).

Na můj vkus až moc brzy přišel letní semestr, takže hola hola, zítra jdu zas do školy. A nechce se mi tedy pekelně. Navíc fakt, že ještě nevím výsledky zkoušek z minulého semestru, není vůbec motivační. No nic, ať žije FSV, už bych si měla zvyknout. Howgh.

P.S. Vážně nejsem žádný zimní maniak, budiž vám útěchou, že jsem si celé hory mazala pusu rtěnkou Dior, protože lůj se jaksi někam vypařil. No, byla jsem k sežrání.

P.P.S. Prodávám nějaké oblečení, tak mrknětě na můj profil Votocvohoz.cz.

Šňůrky

Poslední dobou nenosím moc bižu, období mega prstenů mě už přešlo (i když je dost pravděpodobné, že se zas vratí), ale dost mě baví tyhle šňůrky na ruku. Přijdou mi tak hezky osobní. Na první fotce je zápěstí moje (ta prapodivná věc na oranžové šňůrce je softballová rukavice od mého trenéra; bílá šňůrka je od Terezky), na druhé fotce jsou zápěstí, které snad jednou budou moje. Takové cikánské cetky, to já můžu. Vy?

Jinak Anna Karenina je dost dobrá, bavilo mě hlavně to napolo divadelní zpracování. Ale co doporučuju především, je Hořící keř. Zatím jsem tedy viděla jen první díl, ale zanechal dojem. Ty další dva jsou údajně podobně kvalitní, takže se nemůžu dočkat. 

zdroj: weheartit.com

Kapucín

Nechápu, proč zima už pár let začíná až v půlce ledna. Kdyby takhle padal sníh před Vánocema, byly by o poznání vánočnější. Ale co se dá dělat, aspoň že padá teď. Můžu totiž nosit tuhle boží kapucu, která povyšuje můj kabát do absolutně jiné dimenze. Jinak je to totiž docela nudná klasika. Která mě ale v poslední době baví nejvíc, takže slovo nudná je v tomhle kontextu použito úplně špatně. Nosím zimní barvy v čele s černou a šedou, nejlepší Huntery a džíny. A je mi fajn. Začalo zkouškové, a to je, jak známo, velký nepřítel módního snažení. Ale výrazná rtěnka to vždycky zachrání, že.

Dneska jdu do kina na Annu Kareninu. Konečně. Viděli jste? A líbilo se?

kabát (New Yorker), džíny (Tally Weijl), boty (Hunter)

Andělská

Na zimě mám ráda konkrétně dvě věci - Vánoce a hory. A když je po horách, už potřebuju jaro. Do Alp se nicméně chystáme až koncem ledna, takže zima je u mě pořád v plném proudu a já se vánoční atmosféry jen tak vzdát nehodlám. Stromeček míváme do půlky února a cukroví taky nějak neubývá. Prohrabávám se horou vánočních fotek a trochu nostalgicky vzpomínám na tradiční školní party, kam každoročně vyrážíme v andělských nebo čertovských kostýmech. Přijde na to, na koho se zrovna cítíte. Já zatím vždycky byla za anděla. I když letos jsem zradila svou bělostnou róbu a vyrazila v černé. Kdejaký padlý anděl mohl závidět, v letošní soutěži masek z toho bylo třetí místo. Uvažuju, že si ty hvězdičky nechám vytetovat. Dost mě totiž ba.

Medvědí voňavka

Pokud stále nevíte, jaký parfém si přát letos od Ježíška, zkuste Tous. Já jich mám doma doživotní zásobu, takže mu ušetřím starosti, ale vůbec se nezdráhám ho doporučovat dál, protože voní božsky. Pokud jste ovšem příznivci květinových vůní, v opačném případě se vám zamlouvat nebude. Já zatím vyzkoušela dvě - Tous L'Eau Eau de Parfum, jejíž složení otevírá mandarinka citrón a jemné květinové tóny, srdce tvoří frézie, jasmín, bílá pivoňka a černý rybíz. Baví mě i Tous Sensual Touch, která je trochu těžší, výraznější, vanilkovější a na zimu ideální. Malé bezvýznamné plus dostává za to, že z jejího hrdla si můžete sundat přívěsek medvídka, a významné plus za to, že voní mojemu klukovi.

Koupíte je třeba v Sephoře.